Vyráželi jsme v sobotu brzo ráno vlakem z Nového Boru, přestože jsme si museli  přivstat, účast byla pěkná - Dave, Filip, Filda, Tonda, Branko, Matěj, Kája, Láma a Saša. Sádra se Sýsem se k nám připojili v Ústí. Na nádraží tam na nás také čekal bratr Hardy a zavedl nás do klubovny, kde jsme měli přespat. Když jsme se trochu posilnili a sbalili svačinky, vyrazili jsme na Větruši. Tam jsme uspořádali závody v přírodním bludišti a pak ještě zkoumali své postavičky v bludišti zrcadlovém. Dost jsme se při tom nasmáli. Na přilehlém dětském hřišti jsme snědli část svačiny a vyzkoušeli obratnost na místních atrakcích. Potom jsme se vydali na cestu k Vaňovskému vodopádu, teď v zimě je z něj ledopád. Cesta se ukázala dost náročná, byla totiž úplně ledovatá a o pády tedy nebyla nouze. Vedla v kopci nad tokem Labe, na druhém břehu jsme mohli obdivovat hrad Střekov. Když jsme se konečně doklouzali k ledopádu, zjistili jsme, že ta strastiplná cesta stála za to. Ledopád se okamžitě změnil v ledový tobogán, na kterém se všichni museli projet. Protože se nám nechtělo klouzat stejnou stezkou zpátky, zkusili jsme zkratku. Ta nás zavedla k plotu místního zahrádkáře, který nás svojí zahrádkou vyvedl zpět na turistickou značku. Ta nás pak vedla přes zdymadla na druhý břeh Labe. Pak už jsme se po tomto břehu a za nelibého zápachu z nějaké továrny vrátili do klubovny. Tam jsme se navečeřeli a věnovali hrám a Tonda troubení na trubku. V neděli ráno jsme si sbalili, uklidili klubovnu a vyrazili do ZOO, které bylo za rohem. Venku jsme moc zvířat nezastihli, snad jen modrého hrocha a jemu podobného slona a také veverky. V pavilonech to bylo lepší, takže jsme viděli i ranní česání slonic - moc se to holkám líbilo. V poledne jsme předali klubovnu Hardymu a na nádraží zakoupili bagety a jiné laskominy. Nasedli na vlak směr Nový Bor.